Co znamená slovo offshore? Co je to daňový ráj?

Tyto výrazy mohou mít pro různé lidi různý význam. Základní pojetí daňových rájů je velmi staré a konzervativní.

Slovo offshore má mnoho subjektivních významů. Pro olejáře může být spojeno s pobytem na vrtné plošině někde v Severním moři nebo v Mexickém zálivu. Ale pro někoho ze světa financí to jednoduše znamená cizí zemi, která umožňuje někomu, kdo se nachází mimo tuto zemi, získat pro sebe určité zvláštní finanční výhody. Pro čecha jsou offshore třeba i Spojené státy, protože v rámci Spojených států mohu využít jistých daňových zvýhodnění. Jinými slovy, offshore je všude mimo zemi, kde sídlím.

Přetrvává všeobecně rozšířená, ale základní záměna mezi „offshore podnikáním“ a místem, kde k „offshore podnikání“ dochází. „Offshore zemí“ jako takovou je také určení, tedy ostrovní stát, naproti tomu stát na pevnině se nazývá onshore. Jsou pouze země, které ve větší či menší míře umožňují „offshore podnikání“.

Jestliže založíme v americkém státě Delaware společnost s omezeným ručením (LLC) tak, že jejími společníky budou dvě osoby s trvalým bydlištěm mimo Spojené státy, a jestliže celý příjem této společnosti bude vznikat v důsledku podnikání mimo území USA, pak tato firma zároveň zůstává celkově osvobozená od daní ve Spojených státech. Toto je „offshore podnikání“, jak je prováděno v USA. Je tedy USA offshore zemí? A co třeba Velká Británie se svou zvláštní zákonnou úpravou týkající se tamního pobytu rezidentních cizinců bez trvalého bydliště nebo operací mezinárodních holdingových společností? Rezidenti bez trvalého bydliště mohou ve Velké Británii žít bez jakéhokoli daňového zatížení, což je privilegium, které neposkytuje ani řada tzv. daňových rájů. Stěží se v Evropské unii najde země, která by mohla směle čelit obvinění, že umožňuje „offshore podnikání“. Všichni víme o holandském „osvobození příjmů z kapitálových účastí“, belgické „řídící společnosti“. A co vzájemné konkurenční boje pro získání japonských přímých investic do ekonomiky (daňové prázdniny nebo přímo dárky, úplatky, provize – říkejte tomu, jak chcete). V těchto souvislostech jsou samozřejmě vládní podpory pouze negativními daněmi. Je pravda, že všude na světě se vyhledávají konkurenční výhody pro podnikání. Zdanění je náklad.

Podnikatelé v mezinárodním měřítku mohou dosáhnout konkurenční výhody snižováním nákladů. Pokud chtějí jednotlivé země přilákat investice a zvyšovat prosperitu, musí se spolu utkávat na poli poskytování daňových výhod. Realitou zůstává, že offshore země neexistují. Útok na offshore aktivity, které probíhají například na Jersey, je současně i útokem na offshore podnikání ve Frankfurtu, Londýně nebo New Yorku. Pokud někdo mluví o offshore zemích, většinou tím myslí přibližně 40 malých zemiček, často ostrovů, které se rozhodly přilákat „offshore podnikatele“ poskytováním zvláštních daňových úlev. Bohužel tato zkrácená definice mýlí nejen novináře, ale i eurobyrokraty a europolitiky. Pokud někdo něco označí za offshore zemi, myslí tím pouze místo, kde se offshore podnikání koncentruje. Proto si musíme dávat dobře pozor na to, co říkáme. Měli bychom přestat mluvit o offshore zemích. Spíše bychom měli diskutovat o offshore podnikání, které může být prováděno v každé zemi na světě. Dalším aspektem rádoby nazývaných offshore zemí je, že se navzájem velmi liší – mají rozdílné právo, jazyk, kulturu i daňový režim. Některé z nich jsou velmi důvěryhodné a konzervativní, jiné zase velmi liberální. Některé jsou velké a mocné, jiné jsou nepatrné.

Avšak dnes, v době hnutí proti praní špinavých peněz a obchodu s drogami, neexistují země bez jakéhokoli právního rámce a v mnohých offshore zemích je zákonná regulace mnohem přísnější než v tzv. onshore zemích. Údaje poskytnuté některými eurokraty a europolitiky by byly k smíchu, pokud by nebyly tak absurdní a mylné. Různé země se cílevědomě specializují na rozdílné věci. Například Nizozemí a Kypr jsou špičkou ve vytváření sítě dohod o zamezení dvojitého zdanění, Velká Británie a Irská republika jsou nejlepší v osvobozování rezidentních obyvatel od daňové povinnosti. Proto tedy nemůžeme všeobecně mluvit o daňových rájích nebo offshore zemích. Není možné některou zemi izolovat nebo různé země účelově sdružovat do skupin. Bylo by to neproduktivní a marné.

Co je tedy offshore podnikání?

Jedná se o podnikání uskutečňované v jedné zemi a týkající se podnikatelů a/nebo majetku v zemi jiné, přičemž úřady v prvně zmíněné zemi na toto podnikání z různých důvodů neuvalují daňovou povinnost ani jej jinak nezatěžují. Tato definice vytváří obrovský rámec pro potenciální podnikání. V posledních letech začal vzrůstat tlak na některé menší jurisdikce poskytující offshore finanční služby. Tento tlak přichází od větších zemí s výraznějším daňovým zatížením, které jsou znepokojeny tím, v jaké míře jsou jejich státní příslušníci a podniky schopny vyhnout se zdanění. Na tomto místě musíme vymezit rozdíl mezi vyhnutím se placení daní (tax avoidance) a daňovým únikem (tax evasion). Daňový únik lze definovat jako jednoznačné neplnění existující daňové povinnosti. Nemělo by být zaměňováno s vyhnutím se dani formou minimalizace daňové povinnosti při využití legálních metod.

 

Zmatky v pochopení těchto dvou konceptů jsou částečně způsobeny nedokonalým překladem. Více než co jiného je však má na svědomí nespokojenost mnoha byrokratů a nekompetentní pojetí či implementace opatření a zákonných úprav, které přivedou na svět. Abychom se vyhnuli těmto zmatkům, měli bychom pravděpodobně přejít od výrazu „vyhýbání se placení daní“ k výrazu „efektivní daňové plánování“. Daň je náklad jako každý jiný a jako takový musí být také dobře naplánován. Nezákonný daňový únik je samozřejmě podvod. A to podvod velmi nebezpečný i pro člověka, který jej páchá. Člověk, který má svá aktiva ilegálně uložena v zahraniční bance nebo držené prostřednictvím trustové společnosti, se dopouští kriminální činnosti ve své vlastní zemi.

+


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *