Tíží finanční krize pouze naši generaci nebo se jedná o přirozený ekonomický jev, který je součástí lidské populace?? Ze všech medií slyšíme hrozivé zprávy ze současné finanční krize. Možná bychom neměli opomíjet naši historii, která nám jen ve 20. století prezentuje sérii ekonomických krizí, které se zase tolik neliší od krize, kterou jsme si právě prošli.

Největší finanční krize 20. století

1901  – 1. krize na New Yorské burze –

Nečekaný propad akcií na burze byl způsoben mocenským bojem několika průmyslníků o ovládnutí železnice Northern Pacific Railway. Jednou z vůdčích osobností sporu byl také William Avery Rockefeller, Jr. , který pomohl k dosažení kompromisu a vzniku trustu společností ovládající americké železnice. Nevinnou obětí vzniklého sporu byli převážně drobní investoři, kteří v převážné míře zbankrotovali.

1907  – ekonomická krize v USA a hromadný krach bank

Ekonomicky slabý rok 1906 způsobil propad akcii o 50%, následovala panický run na banky, který zapříčinil hromadný krach bankovních institucí. Panický strach se rozšířil po celých spojených státech, což zapříčinilo masivní vlnu bankrotů bank a firem. Omezená likvidita bank přináší první vlnu nedůvěry mezi bankovními domy a střadateli. Krize mohla mít daleko rozsáhlejší následky, pokud by finančník a bankéř J.P.Morgan nevložil většinu svého kapitálu do záchrany bankovního systému. Svým činem přesvědčil ostatní bankéře a investory ke stejnému kroku. Vzhledem k absenci centrální banky v těchto dobách, můžeme se jen domnívat, jakého katastrofického scénáře bychom se dobrali, kdy by bankéři se sami nepodíleli na záchraně bankovního sektoru.

1910 – Šanghajská bublina na akciích výrobců pryže

Krize byla způsobena spekulanty a bankéři, kteří přehřáli trh s akciemi výrobců pryže. Splasknutí Šanghajské bubliny mělo za následek bankrot 48 z 91 bank v Šanghaji a destrukci trhu, s kterou se Asie vyrovnávala desetiletí.

1929 – Velká hospodářská krize

Krize způsobila krach a uzavření burzy na WALL STREET., poté se krize rozšířila do celého světa. Jednalo se o největší ekonomickou krizi ve 20 století.

1973 – Ropná krize

V důsledku válečného konfliktu mezi Izraelem a Arabskými státy byly přerušeny dodávky ropy primárně do západních zemí jako odezva na podporu Izraele. Výsledkem byl prudký růst cen ropy. Počátkem roku 1973 stála ropa ještě méně než 3 dolary za barel, o rok později už byla na 14 dolarech. Růst cen ropy  i dalších energetických surovin zasadil hospodářskému růstu západního světa těžkou ránu a poslal světovou ekonomiku do hluboké recese. Německý akciový index DAX ztratil během roku téměř 40%. Americký akciový index Dow Jones zahájil svůj dvouletý propad.

 

1973-1975 – Bankovní krize ve Velké Británii

Propad cen nemovitostí ve Velké Británii způsobil téměř existenční problémy bankovním institucím, jejichž hypotéky byly zajištěny majetkem dlužníků, jejichž hodnota byla nižší než hodnota hypoték. Bank of England musela napumpovat do ekonomiky více než 1OO mil. liber, aby se bankovní sektor ve Velké Británii nezhroutil.

80.léta  –  Dluhová krize Jižní Ameriky

Období známé také jako ztracená dekáda začalo v Mexiku roku 1982 a dále se přeneslo na další země Jižní Ameriky, když výše zahraničního dluhu těchto zemí převýšila jejich HDP. Tyto ekonomiky přestaly být schopny své dluhy splácet mezinárodním věřitelům.

1987  –  Černé pondělí

19.října 1987 se do burzovní historie zapsal jako černý pátek, který společně s krachem v roce 1929 znají všichni burzovní makléři na světě. Tomuto dni předcházel několikaletý býčí trh ve světových ekonomikách, např. DAX měl v roce 1983 performance 40% a v roce 1985 neuvěřitelných 66%. Americký Dow Jones přidal do roku 1986 téměř tisíc bodů. Měny jednotlivých států na tom nebyly o moc hůře, například americký dolar v roce 1985 vzrostl o neuvěřitelných 20%. Trhům došel dech 19.října 1987 a akciový trh téměř zkolaboval. Dow Jones ten den uzavíral jen na 1738 bodech a vytvořil dodnes platný procentuální rekord v propadu. Dow Jones ztratil 22,61 %, což reprezentovalo absolutní pokles o 508 bodů (tento pokles byl téměř dvakrát větší než dosavadní rekordní pokles o 12,8 % z 28. října 1929). V černé pondělí se na trhu obchodovalo 604 miliónů cenných papírů, což byl téměř trojnásobek objemu běžného obchodního dne. Celková ztráta byla neuvěřitelných 479 miliard dolarů tržní hodnoty Následně se kolaps přesunul na ostatní finanční trhy.

1989–91 – Finanční krize v USA

Byla způsobena spořitelními a úvěrovými družstvy v USA, které se zaměřovali na vkladové produkty, hypotéky a spotřebitelské půjčky. Družstva měli podobnou pravomoc jako banky, ale nepodléhali bankovní regulaci. Mohli tak vkládat svůj kapitál do více rizikových operací. Neúnosný morální hazard vyústil ve finanční krizi, jejímž konečným výsledkem byl krach 747 družstev z 3.234 po celých Spojených Státech a celková ztráta ve výši 87,9 miliard dolarů. Od roku 1986 do 1991 byl pokles ve stavebnictví rodinných domů téměř o 50% a dostal se na nejnižší úroveň od 2.světové války. Tato finanční krize měla za následek ekonomické zpomalení a byla příčinou ekonomické recese v letech 1990-91.

1990 – Japonská krize

Počátek Japonské nemovitostní bubliny sahá již do období po 2.světové válce, kdy byly nastaveny přísné regulační podmínky trhu, které měli vytvořit bezpečné prostředí pro střadatele a motivovat tak běžné občany, aby své úspory uložili u bank. Ceny nemovitostí a výkonnost akcií rostla závratnou rychlostí. Například cenový index obytných nemovitostí v největších městech vzrostl z 5.800 bodů v roce 1980 na neuvěřitelných 20.600 bodů v roce 1989. Index tokijské burzy Nikkei-225 se za tři roky (1987-1989) více než zdvojnásobil. Zdálo se, že hospodářský zázrak jménem Japonsko nikdy neskončí. S ekonomickou konjunkturou, ale také rostlo zadlužení Japonska, které v roce 1989 zavádí daňovou reformu a zvyšuje úrokové sazby z 2,5% na 6%. Restriktivní peněžní politika poslal poprvé po dlouhé době akcie do ztrát. Burzovní panika zasáhla také trh s nemovitostmi a Japonsko se dostalo do hluboké recese. Následně ceny nemovitostí klesly o téměř 50% a akciový index ztratil téměř 79% ze své původní hodnoty z období konjunktury. I když Japonsko snížilo úrokové sazby na 0,1%, s krizí se potýká dodnes.

1992–1993 – Černá středa

poukazuje na událost 16.září 1992, kdy Britská vláda byla donucena stáhnout britskou měnu z ERP (European Exchange Rate Mechanism), jako důsledek útoku spekulantů v čele s Georgem Sorosem na britskou měnu. Soros vsadil na shortování britské měny a vydělal přes 1 miliardu liber. Černá středa stálá britskou vládu 3,4 miliardy liber. Je to jeden z největších útoků soukromých investorů na měnu státu západního světa.

1997–1998 –   Asijská finanční a měnová krize 

Krize začala v Thajsku, kdy po finanční krizi, musela thajská vláda nahradit národní měnu za americký dolar. Krize se rychle rozšířila do ostatních ekonomik Asie, dokonce dostala také americkou ekonomiku pod tlak. HDP asijských zemí kleslo téměř o 40%, zbankrotovaly strategické společnosti v regionu, milióny běžných lidí skončila v absolutní chudobě.

1998 – Ruská finanční krize 

Ruská vláda přistoupila k řešení obrovského zadlužení devalvací národní měny. Ruská inflace v roce 1998 dosáhla 84%. Mnoho strategických společnostní a bank v důsledku krize zkrachovalo.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *